Škoda Forman - články

Články

Škoda Forman (1990-1995)

Forman je o rovných 35 centimetrů delší, než původní Favorit a jako nový byl také o rovných 35 tisíc dražší. Začal se prodávat těsně po revoluci a našel si v srdcích ještě nezhýčkaných českých motoristů své pevné místo. Zrychlení z nuly na stovku za 18 sekund mohlo tehdy skutečně ohromit jen šoféry, zvyklé na stopětky a wartburgy. Jenže Škoda už tenkrát věděla, jak se na „národ chalupářů“ musí – základních 400 litrů zavazadlového objemu šlo sklopením zadních sedadel zvětšit až na 850 litrů. Zadní lavici navíc bylo možné poměrně jednoduše zcela demontovat. Přestože svými vnějšími rozměry patřil Forman spíše do kategorie malých automobilů, touto užitkovou hodnotou dokázal soupeřit i s daleko dražšími konkurenty. Navíc v něm bylo docela dost místa i na zadních sedadlech. Problém pak nastával vpředu, kde delší řidiči mohli mít problémy s místem pro kolena, především u starších modelů. Jenže nesmíme zapomínat, že téměř všichni byli v té době zvyklí na mučírny typu stodvacítek, takže ani trochu „autobusácké“ postavení volantu extra nevadilo.

V dnešní době se faceliftované verze mnohdy od svých předchůdců liší k nepoznání, v případě Formanu (a potažmo samozřejmě i Favoritu) se však omezil na jinou masku, jiný nárazník se spodním náznakem spoileru, pestřejší nabídku barev a kvalitnější materiály v interiéru. Na rozdíl od nevýrazných optických změn se ale velké věci udály „vespod“. Rozšířil se rozchod, přibyly nové brzdy od VW, odhlučnění a celkově se zlepšilo zpracování, včetně ochrany proti korozi a bezpečnostních výztuh. Jednoznačně lze tedy doporučit volbu modelu po faceliftu, tedy od roku 1993 dále.

Tuning party Hradec Králové: reportáž a velká fotogalerie (přes 150 fotek!)

Na místo se sjeli tuneři z celé České Republiky, z Polska a dokonce až z Německa. Viděli jsme zde vše, co má správná tuning párty mít – vytuněná auta, krásné ženy, sprinty, soutěže i opečené klobásky.

Do Hradce jsme vyrazili velmi brzy ráno a už v Praze bylo vidět, že akce není jen lokálním srazem, někteří „závodníci“ se rozhodli závodit už na cestě na místo konání – královehradecké letiště. Na místě již bylo nepřeberné množství aut, lidí, stánků a dokonce několik pouťových atrakcí. Nelenili jsme proto a vyrazili fotit. Bylo pro mě potěšujícím zjištěním, že narazit na pořádný „tuzing“ chtělo velmi pečlivé hledání. Je vidět, že vkus a rozum účastníků má zlepšující se tendenci. U stánku Matador, kde jsme parkovali, se v průběhu dne nashromáždilo úctyhodné množství skutečně vypečených aut, která posléze soutěžila v tuning cupu. S nejzajímavějšími z nich jsme se domluvili, jejich vozy budete nacházet na vašich oblíbených stránkách v průběhu dalších dní. Velmi mne potěšilo, že jde o vesměs příjemné lidi, kteří vám na požádání otevřou kapotu a vyprávějí o svých úpravách či plánech do budoucna.